Problematika prevence rizik z pohledu požadavků předpisů a praktického provádění posouzení rizik na pracovištích
01.03.2008, 19:15, Pavel Kolář
V úvodu tohoto článku bych zdůraznil význam - proč se vlastně provádí nějaké posuzování rizik a v návaznosti na tuto problematiku - proč se ve světě vyhledávají a vyvíjejí nové vědecké metody (postupy) pro řešení úkolů v oblasti prevence rizik?
Důvodem těchto aktivit je výroba stále složitějších strojů (resp. strojních zařízení), zavádění nových technologií a v souvislosti se zvyšováním úrovně bezpečnosti práce se ve světě vyhledávají a vyvíjejí tyto zmíněné vědecké metody - postupy. Tyto metody - postupy mají za cíl v pracovním procesu minimalizovat veškerá rizika, které mohou způsobit ať už fyzické zranění nebo poškození zdraví či majetku, na co nejnižší možnou úroveň.
Tyto základní požadavky jsou obsaženy ve dvou legislativních předpisech platných v Evropské Unii:
- Směrnice 89/391/EÚ - Opatření na zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
- Směrnice 89/392/EÚ (doplňky 93/44/EÚ a 93/68/EÚ) - Přizpůsobení právních předpisů členských států pro stroje - bezpečnost strojů.
Nyní bych se zabýval legislativními požadavky kladenými na provozovatelé zařízení u nás. V zákoníku práce a souvisejících předpisech se ukládá jako povinnost pro zaměstnavatele vyhledávat rizika - zjišťovat jejich příčiny a zdroje, dodržet metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů a přijímat opatření k odstranění nebo k minimalizaci působení rizik.
Podstatou těchto požadavků je důsledné a systematické prověření toho, co může na jednotlivých pracovištích (zařízeních) lidi ohrozit, dále zvážit, či jsou současné bezpečnostní opatření dostačující, aby se nikdo nezranil ani si nezpůsobil nemoc z povolání (metodika provádění úkolů v oblasti prevence rizik).
Tyto legislativní požadavky jsou povinni provádět provozovatelé jednotlivých zařízení na daném pracovišti.
Proces zjišťování možných rizik, včetně jejich zdrojů a příčin, dle výše uvedených legislativních požadavků lze zahrnout do následujících kroků (tento postup označován jako schéma managementu rizik):
1. Začátek - příprava (shromáždění vstupních informací)
2. Analýza rizik, která zahrnuje:
- výběr posuzovaného systému a určení jeho parametrů (mezních);
- identifikaci nebezpečí (např. dle přehledného seznamu nebezpečí převzatého z ČSN EN 1050);
- identifikaci ohrožení;
- mimo jiné také - zda jsou splněny požadavky zákonných přepisů a norem?
3. Hodnocení rizika, tzn. určení pravděpodobnosti možných následků a určení závažnosti škody;
4. Posouzení, zda je požadovaný systém bezpečný či nebezpečný?
5. V případě, když je systém nebezpečný navrhnou se opatření na odstranění nebo snížení rizika.
V poslední části článku jsem vyspecifikoval základní výstupy z posuzování rizik (tzn. jaké by měly být), se kterými musí být zaměstnanci prokazatelně seznámeni:
- přehledná tabulka - seznam všech identifikovaných a ohodnocených rizik včetně navržených opatření k minimalizaci rizik;
- seznam pracovišť se zbytkovým rizikem - jedná se o taková rizika, která zůstávají po uskutečnění bezpečnostních opatření a posuzovaný systém je stále nebezpečný;
- seznam poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků.
Jak sami usoudíte, proces zjišťování rizik není tak jednoduchý a smyslem je provést dané posouzení rizik v konkrétním pracovním prostoru a čase, tzn. přímo na místě.
